Expozice prezentovala výběr děl umělce z let 1960–1968, z období, které patřilo k tvůrčím vrcholům této výrazné osobnosti české sochařské scény druhé poloviny 20. století. Počátky umělecké tvorby Vladimíra Preclíka (1929–2008) byly úzce spjaty s Hradcem Králové, kde se vyučil řezbářem. Sochařskou zručnost získal studiem na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích v Podkrkonoší a rozvinul na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér prof. Josefa Wagnera).
V 60. letech exceloval jako portrétista a svá díla prezentoval na prvních individuálních a kolektivních výstavách skupiny Trasa 54, jejímž byl členem. Po roce 1960 nastalo pro Preclíka v mnoha ohledech velmi intenzivní umělecké období, které zásadně a pozitivně ovlivnil stipendijní pobyt ve Francii v roce 1965. Hlavním společným jmenovatelem tehdejší tvorby se stal materiál. Umělci učarovalo dřevo – umožnilo mu spojit starou řezbářskou tradici s novými sochařskými tendencemi. Svým přístupem autor vytvořil novou vizuální řeč, v níž kladl důraz na estetickou kvalitu soch / objektů z hlediska formy i barevného zpracování. Ve dřevě realizoval mnoho klíčových témat, která vyústila ve vznik sochařských cyklů Vertikální kompozice, Klenotnice, Konkréty, Antistroje a Stará provensálská města.
Vladimír Preclík (1929–2008) patří mezi významné představitele českého moderního umění. Vedle sochařské tvorby se věnoval také malbě, kresbě, grafice a literatuře, byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Hořického sochařského sympozia a podílel se rovněž na výchově mladé umělecké generace jako profesor a děkan Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.
